AGRA, FATÉHPUR SIKRÍ

Tadž Mahal. Proslulá stavba Indie. Tadž Mahal znamená "Veliká Perla".
Je to honosná hrobka pro císařskou manželku (Mumtázmahal - "Vyvolená
paláce" - vlastní jménem Ardžumand Bánú Bégam - zemřela po porodu 14.
dítěte r. 1631) velikého mughalského panovníka Šáhdžahána, stavěná mezi
lety 1632-1653. Na nádherné stavbě pracovalo kolem 20 000 dělníků.
Dodnes se neví, kdo byl architektem Tádž Mahalu, mnozí ale věří, že jím
byl samotný císař Šáhdžahán, který již ve svém nezletilém mládí oplýval
uměleckými sklony a navrhoval některé důležité stavby tehdejšího
císařskéh dvora.

Celá stavba je z nádherného bílého mramoru, který byl lámán a dovážen z
Rádžastánu poblíž Džodpuru. Mramor je intarsií vykládán drahámi kameny,
které tvoří jemné elegantní zdobné ornamenty inspirované súrami z
Koránu či květinovými motivy. Podle plánů císaře měl na druhé straně
řeky Jamuny stát druhý Tadž Mahal, tentokrát v černém provedení pro
samotného císaře. Nicméně k jeho stavbě nikdy nedošlo, neboť císař byl
násilně zbaven vladařského trůnu svým nábožensky radikálním synem,
který se již nemohl dívat na rozmařilý a nábožensky tolerantní život
svého otce. Uvěznil ho v agerské pevnosti a jediné, co mu ponechal, byl
krásný výhled na Tadž Mahal. A tak v romantických myšlenkách
následujících staletí císař dožívá svá poslední léta života (zemřel r.
1666) s jedinou radostí - výhledem na překrásnou hrobku své milovano
manželky. Posmrtně byl pochován vedle své ženy v Tadž Mahalu.

Vnitřek Tadž Mahalu - vlevo náhrobní kámen Šáhadžahána, vpravo jeho
manželky, pro níž byla hrobka původně stavěna. Nádherná architektura a
hra světel na pozadí bílého mramoru a krásných drahokamových ornamentů
dělá opravdu velkolepý dojem víry ve věčný rajský posmrtný život. Též
veškeré mřížoví kolem náhrobních kamenů je z jemně ornamentálně
tesaného bílého mramoru.

Ještě jednou nádherná císařská hrobka ze 17.stol. Tentokrát v poledním
slunci. Předcházející snímky byly za slunce vycházejícího a ranního.
Překrásná bílá stavba mění barvy s pohybem slunce na nebeské obloze. I
tím je vyjádřeno něco z nadčasovosti stavby, která vede na listině
nejkrásnějších staveb světa.

Mughalská císařská pevnost v Agře - dlouholetého hlavního města indické
mughalské říše. Na snímku detail syntézy architektury islámské s arch.
tradičně indickou. Pevnost a zároveň císařský palác v Agře je rozdělen
na různé pavilony, které jsou vystavěna jednotlivými mughalskými
panovníky (Akbar Veliký - 1556-1605, Džahangír - 1605-1627, Šáhdžahán -
1627-1658). Poslední panovník, který inovoval a obohacoval celý palác,
se přestěhoval do Dillí, kde založil nové sídelní město, které je
dodnes hlavním městem Indie.

Hrobka Itimáduddaula (Mirzy Ghijátha Begy), vezíra císaře Džahangíra.
Tento muž byl otcem oblíbené manželky Džahangíra, Núrdžahány,
nejmocnější ženy mughalské říše. Traduje se o ní, že byla velice
inteligentní a schopná organizátorka. Po smrti svého otce ona sama
administrativně spravovala celou říši. Hrobku na obrázku postavila pro
svého zesnulého otce a sama ji architektonicky navrhovala i vedla celou
stavbu.

Detail stavby - nádherné drahokamové intarzie velice jemně a bohatě
zdobí celé stěny překrásné hrobky.

Ještě jednou Tadž Mahal - tentokrát od přilehlé řeky Jamuny z druhé
srany. Večerní odrazy stavby v říční hladině dělají opět krásný dojem.

Ještě jednou Tadž Mahal od Jamuny. Kde je nahoře (nebe) a kde dole
(pozemský život)?

Život na druhé straně Tadž Mahalu ve vyschlém řečišti řeky Jamuny. Opět
klasický a častý pohled na život tradiční indické společnosti, ženy
nosící na hlavách veškeré únosné náklady. Zde, pro zajímavost, u první
ženy v pohybu, na vysokém nákladu na hlavě sušené kravince, které po
celé Indii platí jako levné palivo na zátop při ohřevu domácností, či k
venkovské přípravě pokrmů. Nádhera a luxus Tadž Mahalu a sušené
kravince - typická kombinace Indie.

Výtvarné umění Indů. Na obr. bohatě pestrobarevně vyšívaný koberec, v
tomto případě jako turistický suvenýr. Překrásné vyšívané koberce jsou
oblíbeným exkluzívním artiklem Indie pro turisty. Páv, který je na
koberci zobrazen, platí jako národní pták. Svým rychlým obnovováním
ocasního pestrobarevného opeření je vnímán jako symbol neustálého
pestrého koloběhu života z hinduistické víry v převtělování.

Ještě jednou pestrobarevné vyšívané indické koberce.

Jiné krásné artefakty rukodělné zručnosti indických řemeslníků. Dnes
poměrně drahé suvenýry, dříve levné ozdoby do indických příbytků.
Malované santalové dřevořezby.

Ještě jednou paví motiv na závěsném ozdobném vyšívaném indickém koberci.
Fatéhpur
Sikrí -
císařské sídelní město vybudované Akbarem Velikým (1556-1605). Císař,
který ci přál sídelní císařské palácové město v klidnějším prostředí,
než je rušná Agra, se rozhodl vybudovat nové centrum muslimské
mughalské moci v Indii, a tak zbudoval během své vlády na "zelené
louce" nový komplex vládních budov asi 40 km od Agry. Nicméně celý
projekt ztroskotal na nedostatku pitné vody. Město bylo během několika
let z praktických důvodů opuštěno. Na snímku je tzv. Divání Chás -
Trůnní sloup, který byl používán jako místo císaře pro interkonfesní
náboženské disputace. Na jadnostlivých stranách konců kamenných
paprsků, vedoucích od ústředního místa, sedávali pozvaní zástupci
jiných náboženství, která byla v této době v Indii aktuální - zástupce
Hinduismu, buddhismu, džinismu a křesťanský jezuita z křesťanské
enklávy v Góe. Císař ve své nadkonfesní náboženské toleranci založil
jakési nové interkonfesní náboženství "Dín-é-iláhí" = "božská víra",
které mělo v jeho říši dát prostor všem místním důležitým náboženstvím
a zároveň mezi nimi vybudovat jakýsi naddogmatický most víry v Boha.

Nejslavnější palác celého komplexu - Paňdžmahal - "Pětipodlaží". Tento
centrální palác, postavený stejně jako celý palácový areál z červeného
pískovce, sloužil zároveň jako místo náboženských meditací i
povznášející relaxace. Pětiposchoďový sloupový palác je vystavěn v
náboženské číselné symbolice, která má člověka spojovat s vesmírným
Bohem stvořeným prostorem.