DILLÍ - Lal kila (Červená pevnost), Sikhové, Kutub minar, chrám Baha´i, Humajunova hrobka




Muslimská císařská architektura severní Indie ze 17. stol. Vyfocený detail je z Lál kily - mugalského paláce (16.-17.stol.). Mramorová stavba jednotlivých císařských pavilonů je zdobena barevnými drahokamy, které jsou vkládány jako intarsie do mělkých lůžek vytesaných v mramoru.








Divání mahal - velká audienční síň císaře. Uprostřed veliké sloupové síně z červeného pískovce je mramorové nádherně zdobené podium, kde byl dříve císařský trůn na přijímání audiencí u panovníka.






Hlavní brána (nazývaná Lahori) do císařské mugalské pevnosti Lál kila (Červená pevnost). Vepředu je val s vysokou mohutnou zdí, pod níž byl vodní příkop, brána, podobně jako většina staveb je zdobena kásnými do pískovce tesanými ornamenty, bílé kupole na vrcholcích jsou z bílého mramoru. Celá stavba obrovské pevnosti byla vystavěna v letech 1639-1648 za mughalského císaře Šáhdžahána, stavitele proslulého Tádž Mahalu v Agře. Tento císař přeložil své sídelní město z Agry do Dillí a postavil zde tuto císařskou residenci a zároveň obrovskou pevnost (rozloha asi 2km čtver.) obehnanou hradbami ve tvaru obrovského osmiúhelníku. Z jedné strany hradby přisedali k řece Jamuně, ta však dnes teče o dost dále. Z Jamuny byla čerpána voda do nádherného "rajského potoka", systému mělkých kanálů, fontán a bazénků, které sloužili pro osvěžení, estetiku i zavlažování.


Skupina duchovních náboženství Sikhů na nádvoří jejich chrámu v centru starého Dillí. Sikhismus je poměrně mladé náboženství, jeho zakladatelem je Guru Nának (1469-1539). Tn ve svém životě prožil mystické vidění, které jej vedlo k tomu, aby založil náboženské společenství, jež spojovalo dvě tehdejší hlavní vyznání severní Indie: islám a hinduismus. Z islámu převzal výrazný monotheismus (víra v jediného Boha), z hinduismu zase víru v reinkarnaci - koloběh životů zvaný hindsky "sansára" a ve vykoupení z tohoto koloběhu ("mókša") obětavým, láskyplným a hlubokou duchovností  prostoupeným životem. Sikhy člověk pozná podle typických, obyčejně jednobarevných, turbanů, duchovní nosí též za pasem tradiční zahnutou dýku a dlouhé kopí. Ačkoli je sikhů v Indii zanedbatelné množství (kolem 1%), zastávají díky své významné tradici vzdělání a bohatého majetku, přední místa v politice i v indické armádě.

Rušná ulice ve starém městě (Šáhdžahánádab v Dillí). Cyklistické a motorové rykši, motorky, kola, auta, náklaďáky, všudypřítomné krávy a samozřejmě obrovský nával pěších chodců, přednost podle práva silnějšího, hlučnějšího a většího, spousta zápachů a neustálá nejistota, do čeho šlápnete, či do koho (čeho) vrazíte a mnoho dalšího, to je indická velkoměstská ulice. Lidé jsou ale kupodivu velice klidní a přátelští (i když po vás neustále něco chtějí - mnoho žebráků a dotěrných prodavačů a rykšáků), v Evropě by se asi v podobném mumraji lidé "pozabíjeli". Po takové "procházce" po indické frekventované ulici se člověk cítí značně vyčerpaný, je potřeba si na ten zmatek zvyknout. Pokud se vám to podaří, objevíte i v tomto "nesnesitelném" prostředí mnohou fascinující a nezapomenutelnou atmosféru.




Indické ženy v pestrobarevném sárí. Ženy v Indii chodí oblečené ještě v tradičním oblečení - elegantní sárí, či jednodušší plášť s širokými kalhoty. Muži, hlavně ti mladší, již dnes chodí oblečeni evropským stylem. Nicméně na venkově a pak starší generace chodí i muži v tradičním obleku (kurta - dlouhá volná košile a padžámá - široké kalhoty).








Muslimská severoindická architektura ze 13. stol. Fotografie je z mešitového komplexu "Kutub minar", mešita, která dnes leží v rozvalinách se jmenovala "Kuvvat al-islam", což znamená "Moc islámu". Vede do ní vstupní brána "Alái Daráza", která je překrásně zdobená, využívá se v ní kombinace červeného pískovce s bílým mramorem,též je proslulá první klenutou klenbou v Indii.















Chrám víry "Baha´í" na okraji Dillí. Chrám je postaven ve tvaru květu lotosu, je to moderní stavba z betonu, obložená mramorovými deskami, obklopená geometricky působivým bazénem.









Humajúnova hrobka. Hrobku pro svého zemřelého manžela, císaře Humajúna nechala postavit po r. 1564 jeho manželka vdova Hádži Bégam. Císař Humajún vládl jako 2. mughalský islámský císař po svém otci Báburovi v letech 1530-1556. V hrobce je pochován nejen sám Humajún, ale i více pozdějších mughalských panovníků. Opět je vybudována v kombinaci červeného pískovce a bílého mramoru. Její architektura je nesmírně elegantní, umocněná krásným parkovým prostředím, které stavbu obklopuje.