podél GANGY
- Lakhnau, Sarnath, Varanasi

Bezdomovec na rušné ulici města Luknov. Pro polední odpočinek by si
člověk asi nevybral příhodnější místo. Hlavně že reklama nad ním
propaguje humanitární organizaci Červený kříž.
Luknov(Lakhnaú,
Lucknow) -
palácový okrsek. Centrum muslimské moci v severní Indii po úpadku moci
Mughalů (od poloviny 18.stol.). Zdejší muslimští vládci, tzv. navábové,
zde v 18. stol. vybudovali krásné paláce a mešity, které jsou však
stavěny převážně z cihel a malty, a tak slaběji odolávají zubu času
nrozdíl od památek v jiných centrech, kde se stavělo z kamene. V
luknovské bývalé královské resedenci se za indického protibritského
povstání opevnili koloniální Britové. Paláce se staly tím pádem hlavním
místem těch nejurputnějších bojů a tak byly značně poškozeny. Dodnes
jsou tato poškození památek na mnohých místech znát.

Indičtí turisté uvnitř luknovského paláce.

Přízemí paláce v Lakhnaú - architektonická hra tvarů, světla a stínu.
Stavěno bez jakéhokoli pragmatického využití, jen jako povznášející
prostředí pro odpočinek a občerstvení smyslů.

Místní uklizeč poskytl perfektní možnost pro fotografickou náladovku.

Staré a nové. Socha sloního boha Ganéši před moderní reklamovou tabulí.
Ganéša je zvlášť oblíbeným hinduistickým božstvem, je to bůh blahobytu
a bohatství, bůh který ochraňuje lidské domovy a rodiny, bůh zdárných
konců a nadějných nových začátků. Proto bývá velice často malován nad
nebo vedle dveří do lidských domovů. Zdá se, že indická "svastika" -
rovněž symbol blahobytu a bohatství - je spjata právě s tímto
populárním bohem. Sochy hinduistických bohů, jak je na obrázku vidět,
bývají ověšena květinovými věnci, často též pomazány olejem, parfémy a
barevnými (především oranžovými) přírodními prášky (santalové dřevo,
...). Lidé, kteří chodí kolem se často před sochou zastavují, pokloní
se, či jinak uctí boha, či se v soustředěné tichosti nějakou chvíli
modlí.

Pouliční holičství jsou velice častým jevem na indických ulicích.
Indové dbají na úpravu své hlavy, nechávají se do hladka holit, rádi
nosí zastřižené kníry, též vlasy mají vždy pečlivě upravené a
zastřižené. Na obr. patrně syn pouličního holiče na zákaznickém křesle
na ulici v Sarnáthu.
Tibetský
buddhistický chrám v Sarnáthu. Sarnáth je
malé město nedaleko rušného Varanásí na Ganze, kde měl podle tradice
osvícený Buddha pronést své první kázání. Dnes je zde mnoho, převážně
zahraničních, buddhistických chrámů, které hostí mnichy i věřící
poutníky. Historické centrum Sarnáthu je archeologický okrsek, jemuž
vévodí obrovská stúpa (mohutný robusní polosloup) s ostatky Buddhy,
který zde nechal postavit indický starověký velkokrál Ašóka ve 3. stol.
př. Kr. Tento panovník (vládl v letech 273-233 př. Kr.) konvertoval za
svého života k buddhismu, podařilo se mu ovládnout většinu území dnešní
Indie, postavil mnoho buddhistických chrámů a klášterů, snažil se
buddhismus šířit a prosazovat, zanechal kromě jiného po sobě veliké
množství nápisů na skalách a na hraničních kamenech, ve kterých nabádá
všechny kolemjdoucí k ctnostnému a mírumilovnému životu.

Meditující buddhista v Sarnáthu. Je pozoruhodné, že ačkoli buddhismus
vznikal a zprvu se i vlivně šířil na území Indie, přesto se nestal
větším duchovním náboženstvím v samotné Indii, nýbrž spíše v okolních
asijských zemích. Přestože je to jedno z nejlidnatějších světových
náboženství (společně s křesťanstvím, islámem, hinduismem), v Indii má
jen velice malé zastoupení (kolem 1,5% z celkového počtu obyvatel).
Varanásí - pohled z řeky Gangy.
Varanásí je nejznámějším a
také nejdůležitějším posvátným místem indického hinduismu. Město je
velice staré, přinejmenším 4 tisíce let a jako náboženské centrum
hinduismu je uctívané již téměř 3 tisíce let. Je pro Evropana
fascinující svou hustou náboženskou atmosférou, pro věřícího hinduistu
je to místo, kde se může očistnou koupelí nejlépe zbavit své nečisté
karmy. Zemřít ve Varanásí a zde se nechat spálit s následným
rozptýlením popela do Gangy, znamená víceméně vymanění se z tíživého
převtělování (sansára), tedy konečné spásné spojení s bohem (mókša).
Údajně se zde denně spálí a rozptýlí v řece několik desítek těl
zemřelých. Město bylo podle tradice založeno samotným bohem Šivou a to
jej samozřejmě předurčilo k pozdější slavné náboženské kariéře.
Sadhuové -
svatí muži indického hinduismu. Zde na
odpočinku za poledního slunce. Na ghatech (stupňovité vstupy k řece
Ganze) potkáte kromě nich samozřejmě i mnoho jiných lidí a aktivit. Na
varanásských ghatech se lidé chodí obřadně i čistě hygiencky koupat,
zde si perou špinavé prádlo, koupají svá domácí zvířata, najímají si
lodičky k projížďce či k rituální koupeli uprostřd řeky, samozřejmě do
řeky vytékají splašky z blízských domů. Na samotném dlážděném nábřeží
pak potkáte celý kaleidoskop hinduistické společnosti. Od duchovních
(jak na obr.) přes různé poutníky a turisty po obchodníky všeho druhu.
Je zde možné koupit všemožné druhy látek a oblečení, různé jídelní
pochoutky, objednat si projížďku po řece, ale i nechat se "zaručeně
profesionálně" namasírovat. Nicméně je dobré si jasně domluvit finanční
podmínky již před nabízenou službou, neboť zpočátku může vše nabízené
vypadat jakoby za "dobrovolný příspěvek", ale nakonec se dozvíte, že je
slušné zaplatit někdy i horentní sumy.
Jedna z
mnohých - těch méně závadných - aktivit na
březích Gangy ve Varanásí. Kolem koupaného indického buvola, který se
používá jako místní traktor na venkově i ve městech, se po řece plaví
množství náboženských obětin božské Ganze - květiny, oleje, vosk,
svíčky... Voda je ale neskutečně špinavá, člověk se obává i jen se v ní
opláchnout, natož koupat. Na své vyhlídkové projížďce po Ganze jsme
potkali i 2 zdechliny zvířat, pravděpodobně kozy. Uprostřed Varanásí je
kromě toho denně spalováno několik desítek těl zemřelých, jejichž
popel je shrnován k poslední očistě. Mnozí hinduisté věří, že
ten, který zemře a je spálen ve Varanásí, dosahuje okamžitě bez další
nutnosti se bolestně znovu převtělovat, mókši, tedy konečné spásy
vymanění se ze sansáry (koloběhu života). Pro Evropana je úsměvně či
pohoršlivě překvapivé, že tato naprosto hygienicky špinavá voda je
prodávána v krásně tepaných malých mosazných vázičkách jako léčivý
elixír. Prodavači vás budou přesvědčovat, že tato zázračná božská voda
je nejlepším lékem na všechny možné nemoci, ty žaludeční a střevní
nevyjímaje. Vnímání hygienických pravidel je zde měřen zcela jinými
pravidly.
Mešita
uprostřed ryze hinduistického Varanásí.
Varanásí má za sebou bezmála 5 tisíc let náboženské tradice. Tato
tradice je ryze hinduistická, město je považováno za Šivovo založení,
koupel ve zdejší Ganze má zvláštní očistné karmické účinky a spálení
zemřelého těla, jak bylo řečeno výše, je nábožensky tím nejvýsostnějším
projevem touhy po spáse. Když do sev. Indie začaly pronikat muslimové z
Íránu, jejich první dobyvačná tažení byla provázena všeobecným ničením
prastarých hinduistických náboženských památek. Varanásí stálo
samozřejmě v tomto důrazném šíření nové víry na prvním místě. A tak
dnes v tomto 4 tisíce let starém kultovním městě narazíte jen
sporadicky na starší chrámy. Přesto náboženská tolerance je zde,
alespoň pro neinformovaného turistu, zarážející. Tata mešita navazuje
bezprostředně na hinduistické gháty a přitom nemusí být střežena před
náboženskými radikály, kteří jistě vědí o neblahé minulosti násilných
střetů s cizím muslimským náboženstvím. Vůbec celkově udělá na turistu
veliký dojem náboženské snášenlivosti a tolerance, která převážně v
Indii panuje. Přes všechna napětí, samozřejmě i v moderní době, se zdá,
že Indie díky svým pestrým dějinám, se naučila veliké toleranci pro
každé vyznání.