KHADŽURÁHO, ORČCHA




Khádžuráho - jeden z překrásných a velice dobře zachvaných chrámů dynastie Čandélů (zdejší středověcí vládci) z 10.-12.stol. Celý chrámový komplex se výborně zachoval hlavně díky tomu, že byl po celá staletí skryt v džungli - byl objeven až v 19. stol. Brity a od té doby je renovován a vedou se zde dodnes vykopávky. Chrámy jsou zdobeny nesmírně bohatou sochařskou prací. Tyto sochy, polosochy a reliéfy jsou na západě proslulé především pro svou erotickou náplň. Najdeme zde mnoho až šokujících sexuálních výjevů, které otřesou i dnešním, již "zvyklým" moderním člověkem. Například zoofilii, tedy sexuální spojení se zvířaty, konkrétně muže s koněm. A to vše z 10. stol. po Kr. Nicméně sexuální výjevy zde nejsou samoúčelné, nýbrž mají význam náboženský. Podobně jako Kamasútra i ony znázorňují podle tehdejšího místního přesvědčení hlavní životní sílu, která tvoří nejdynamičtější motor života. Ačkoli není dodnes jednoznačně jasné, co vlastně všechny erotické scény nábožensky vyjadřují (jsou podstatnou výzdobou bohoslužebných chrámů), zdá se, že se zde konkrétně promítá uctívání boha Šivy, velkého ničitele a ploditele hinduismu. Tedy dynamického božstva pozemského života.





Jeden z mnohých polosochových reliéfů z vnější výzdoby zdejších chrámů. Fascinující je smysl umělců pro detail, často i na místech, která jsou náhodnému návštěvníkovi skryta.










Hulman posvátný - jedna ze dvou nejčastějších opic v severní Indii. Vedle makaka je tato opice jaksi majestátnější a ušlechtilejší. Zatímco i ve větších frekventovaných městech potkáte často celá hejna makaků, hulmani se shromažďují spíše na venkově nebo v menších a klidnějších obcích. Opice je kromě jiného pro hinduisty též částečně posvátná, ztělesňuje opičího boha Hanumana, silného a chytrého generála vojsk boha Ramy (vtělení Višnua) při boji proti mocnostem zla v čele s démonem Ravanou (náb. epos Ramajána). Sochy Hanumana potkáte v Indii všude, je to nesmírně oblíbené božstvo fyzické síly, zdraví a inteligence.







Indická pouliční cukrárna. Indové milují sladkosti. Celý sever kolem Gangy je často na venkově osázen cukrovou třtinou. Ze třtinového cukru dokáží Indové zhotovovat velice rozmanité pochoutky. Cukrovinky jsou velice často na bázi mléka či jogurtu nebo vývarů z ovoce smýchaných s převařeným cukrem (halva). Vše mají krásně upravené, nicméně člověka někdy přechází chuť na krásně vypadající cukrovinky při pohledu na hrozné hygienické prostředí.




Vesnický hinduistický chrám, patrně boha Šivy (podle malování na čele místního bráhmana). Svastiky (pro Evropany spontánně "hákenkrojce") jsou velice častým náboženským i zdobným symbolem nejen sakrálních hinduistických staveb. "Svastika" znamená v sanskrtu "znamení štěstí" a jako takové je též nábožensky používané. V Indii je tento náboženský znak (zpočátku snad  ikonograficky  zpodobené slunce, později  vyjádření kola neustálého koloběhu života)  používán bezmála 5 tisíc let. Již před příchodem Árjů (cca 1500 př. Kr.) se v místních poměrně vysokých kulturách používal (cca 2500 př. Kr.). Dnes je též symbolem sloního boha Ganéši, který je božstvem blahobytu a štěstí a velice často střeží vchody do lidských příbytků. A tak nalezneme svastiku jako nejčastější ikonografické vyjádření modlitby hinduismu o posvěcení domů právě kolem dveří a bran domů.


Indické ženy při práci. Je až zarážející, jak ženy v Indii vykonávají i těžké mužské práce. Na snímku při práci na stavbě (oprava maharádžovského paláce v Orčhe). Muži seděli u opravovaných zdí a vlastnoručně zahlazovali nerovnosti na omítce, zatímco ženy obstarávaly všechnu ostatní - méně důležitou práci - roztloukání velikých kamenů na drť, míchání a nošení malty a stavebního materiálu. Přitom jsou stále oblečeny v krásných sárích.