KHADŽURÁHO, ORČCHA
Khádžuráho - jeden z překrásných a velice dobře zachvaných chrámů
dynastie Čandélů (zdejší středověcí vládci) z 10.-12.stol. Celý
chrámový komplex se výborně zachoval hlavně díky tomu, že byl po celá
staletí skryt v džungli - byl objeven až v 19. stol. Brity a od té doby
je renovován a vedou se zde dodnes vykopávky. Chrámy jsou zdobeny
nesmírně bohatou sochařskou prací. Tyto sochy, polosochy a reliéfy jsou
na západě proslulé především pro svou erotickou náplň. Najdeme zde
mnoho až šokujících sexuálních výjevů, které otřesou i dnešním, již
"zvyklým" moderním člověkem. Například zoofilii, tedy sexuální spojení
se zvířaty, konkrétně muže s koněm. A to vše z 10. stol. po Kr. Nicméně
sexuální výjevy zde nejsou samoúčelné, nýbrž mají význam náboženský.
Podobně jako Kamasútra i ony znázorňují podle tehdejšího místního
přesvědčení hlavní životní sílu, která tvoří nejdynamičtější motor
života. Ačkoli není dodnes jednoznačně jasné, co vlastně všechny
erotické scény nábožensky vyjadřují (jsou podstatnou výzdobou
bohoslužebných chrámů), zdá se, že se zde konkrétně promítá uctívání
boha Šivy, velkého ničitele a ploditele hinduismu. Tedy dynamického
božstva pozemského života.
Jeden z mnohých polosochových reliéfů z vnější výzdoby zdejších chrámů.
Fascinující je smysl umělců pro detail, často i na místech, která jsou
náhodnému návštěvníkovi skryta.
Hulman posvátný - jedna ze dvou nejčastějších opic v severní Indii.
Vedle makaka je tato opice jaksi majestátnější a ušlechtilejší. Zatímco
i ve větších frekventovaných městech potkáte často celá hejna makaků,
hulmani se shromažďují spíše na venkově nebo v menších a klidnějších
obcích. Opice je kromě jiného pro hinduisty též částečně posvátná,
ztělesňuje opičího boha Hanumana, silného a chytrého generála vojsk
boha Ramy (vtělení Višnua) při boji proti mocnostem zla v čele s
démonem Ravanou (náb. epos Ramajána). Sochy Hanumana potkáte v Indii
všude, je to nesmírně oblíbené božstvo fyzické síly, zdraví a
inteligence.
Indická pouliční cukrárna. Indové milují sladkosti. Celý sever kolem
Gangy je často na venkově osázen cukrovou třtinou. Ze třtinového cukru
dokáží Indové zhotovovat velice rozmanité pochoutky. Cukrovinky jsou
velice často na bázi mléka či jogurtu nebo vývarů z ovoce smýchaných s
převařeným cukrem (halva). Vše mají krásně upravené, nicméně člověka
někdy přechází chuť na krásně vypadající cukrovinky při pohledu na
hrozné hygienické prostředí.
Vesnický
hinduistický
chrám, patrně boha Šivy (podle malování na čele místního bráhmana).
Svastiky (pro Evropany spontánně "hákenkrojce") jsou velice častým
náboženským i zdobným symbolem nejen sakrálních hinduistických staveb.
"Svastika" znamená v sanskrtu "znamení štěstí" a jako takové je též
nábožensky používané. V Indii je tento náboženský znak (zpočátku
snad ikonograficky zpodobené slunce, později
vyjádření kola neustálého koloběhu života) používán bezmála 5
tisíc let. Již před příchodem Árjů (cca 1500 př. Kr.) se v místních
poměrně vysokých kulturách používal (cca 2500 př. Kr.). Dnes je též
symbolem sloního boha Ganéši, který je božstvem blahobytu a štěstí a
velice často střeží vchody do lidských příbytků. A tak nalezneme
svastiku jako nejčastější ikonografické vyjádření modlitby hinduismu o
posvěcení domů právě kolem dveří a bran domů.
Indické ženy při práci. Je až zarážející, jak ženy v Indii vykonávají i
těžké mužské práce. Na snímku při práci na stavbě (oprava
maharádžovského paláce v Orčhe). Muži seděli u opravovaných zdí a
vlastnoručně zahlazovali nerovnosti na omítce, zatímco ženy obstarávaly
všechnu ostatní - méně důležitou práci - roztloukání velikých kamenů na
drť, míchání a nošení malty a stavebního materiálu. Přitom jsou stále
oblečeny v krásných sárích.