Kaunas

A jsme již na Litvě - na obr. Kaunas se svou slavnou radnicí, zvanou "Bílá Labuť". Kaunas vždy v dějinách Litvy platil jako symbol litevské nezávislosti, dodnes má nejvyšší procento obyvatel Litevců. V jiných městech je kromě Litevců i relativně veliké procento obyvatel tvořené přistěhovalými Rusy. Město leží na soutoku Nemuny a Neris, v minulosti bylo významným baltským říčním přístavem, který nějakou dobu dokonce patřil do hanzovního spolku. Radnice uprostřed hlavního náměstí v Kaunasu připomíná spíš kostel než politickou budovu. Dnešní stavba je výsledkem rozsáhlé barokně-klasicistní přestavby původní gotické budovy z let 1771-80. Hlavním architektem byl Čech, jistý Mateker(?) Vpravo v pozadí barokně přestavěný, původně gotický, katedrální chrám, k němuž přiléhá biskupská rezidence a kněžský seminář. S výstavbou katedrály bylo započato již na konci 14. stol. za vlády velkoknížete Vitautase, patrně nejslavnějšího litevského panovníka. Ten se rozhodujícím dílem zapojil do polsko-litevského odporu proti Německým rytířům. V proslulé bitvě u Grunvaldu (1410) byl s jeho pomocí Řád německých rytířů poražen a tím zmařen poslední pokus řádu stát se v Pobaltí rozhodující politickou mocí.


Kaunas




Tzv. Perkunasův dům. Gotický dům nedaleko hlavního náměstí sbohatě zdobeným štítem do ulice. Dnes již není jisté, jakým účelům ve starých dobách dům sloužil, nicméně objev (19. stol.) sochy pohanského boha hromu Perkunase, dal jednak celému domu jméno, jednak doložil, že na tomto místě byl v předkřesťanských dobách uctíván pohanský bůh bouře.









Kaunas


Kaunaský hrad - restaurované zříceniny. Starý hrad v Kaunasu leží na nevysokém ostrohu v klínu soutoku Nemuny a Neris. Dříve účinná nedobytná překážka pro rozpínající se Německé rytíře, dnes již jen sporadické zbytky. Veliká pevnost podlehla zubu času a eroznímu působení řeky Nemuny.




Trakai

Slavný vodní hrad Trakai. Vystavěn otcem slavného knížete Litvy Vytautase Velikého, Kestutisem. Vytautas zde pobýval jako na svém hlavním sídle (začátek 15. stol.). Po dobytí a vyplenění Rusy v 2. pol. 17. stol., již nebyl nadále osídlen a opraven, takže musel na svou novodobou proslulost, jako symbol národní hrdosti na slavné dějiny, čekat až do 19. stol. Dnes k němu proudí davy turistů, snad nikdo, kdo cestuje po Litvě, jej nevynechá. Jeho romantická poloha významě napomáhá jeho oblíbenosti mezi návštěvníky. Dnes je v něm rozsáhlá muzejní expozice s poučným obsahem, spravujícím o minulosti Litvy.Na jeho velikém nádvoří se pořádají kulturní akce (koncerty).



JantaryBaltské jantary. Na obrázku z vilniuského muzea tohoto "baltského zlata". Jantary vznikají poměrně složitým a dlouhotrvajícím procesem proměny z původní starověké pryskyřice obrovských jehličnanů. Ta se vlivem tlaku a ponoření na mořském dnu, zpevnila a ztrvanlivěla, takže dnes je jantar považován za drahokam. Jantar je velice lehký, v mořské vodě plave. Je ukryt na dně mělkých moří Baltu, vmíšen do podloží, při prudkých bouřích bývá uvolňován a vyplavován na břehy pobaltských republik. Je průsvitný až průhledný, jeho barva se pohybuje od medově žlutohnědé ke žluté až smetanově bílé, či  v opačném případě až do tmavohnědé téměř k černé, vždy podle obsahu přimíšených minerálů. Nejslavnější jantary mají uprostřed uvězněný prehistorický hmyz (pavouci, komáři, mravenci, mouchy) či části tehdejších rostlin.

Vilnius
Katedrála ve Vilniusu, hlavním městě Litvy. Původně gotický kostel, vystavěný Jogailem r. 1387. Dnešní podobu klasického řeckého chrámu získala rozsáhlou přestavbou v letech 1798-1801 od litevského architekta. Vpředu jsou umístěny sochy 4 evangelistů, jež ze stran obklopují Abrahám a Mojžíš. Na bocích katedrály jsou sochy litevských vládců a světců. Katedrála byla za sovětské okupace proměněna ve výstavní a koncertní sál, r. 1988 byla navrácena katolické církvi, které slouží dodnes jako hlavní kostel vilniuského biskupa. Za katedrálou je rozsáhlé staveniště, kde se dnešní republika snaží věrně rekonstruovat bývalé vládní paláce svého státu, které byly za Sovětů proměněny v městský park.



Vilnius
Mindaugasův pomník na náměstí u katedrály. Mindaugas byl prvním významným panovníkem Litvy, jako první z menších knížat sjednotil litevské kmeny. Vládl mezi lety 1251-1263 a podařilo se mu diplomatickým umem získat křesťanskou korunu. Nechal se předtím pokřtít, nicméně později opět z diplomatických důvodů opět přestupuje k pohanství. Nakonec je zavražděn litevskými knížaty, kteří nejsou spokojeni s jeho politickým kličkováním. Přesto se do litevských dějin zapsal jako první významný vládce velké Litvy.


Vilnius




Gediminasova věž na vilniuském hradě. Gediminas (1316-1361) - další významný panovník Litvy, údajně nechal zbudovat tuto věž na pahorku nad katedrálou, kde dnes stojí ruiny bývalého vilniuského hradu. Gediminasovi se podařilo rozšířit litevské území do obrovských rozměrů. Jeho moc za jeho vlády sahá až hluboko do Běloruska a Ukrainy.








Vilnius



Tzv. "gotické seskupení" z červených cihel uprostřed hostorického Vilniusu. V popředí socha Adama Mickiewicze (1798-1855). Mickiewicz byl polský národní básník, spisovatel a vlastenec. Jeho proslulé historické romány Konrad Wallenrod (o boji Litevců proti Německému řádu křižáků) a Pan Tadeusz (humorný román o polské nižší šlechtě z doby napoleonských válek) jsou známé po celém světě jako mistrovské dílo romantismu. Mickiewicz se narodil v dnešním Bělorusku, bývalé Litvě - Zaosie. Básník studoval ve Vilniusu, učil jako profesor v Kaunasu, později byl pro svou vlasteneckou činnost Rusy poslán do vyhnanství do Petrohradu a na Krym, ještě později emigroval do francouzské Paříže, kde se věnoval vlastenecké spisovatelské a buditelské činnosti.







Vilnius"Gotický ensemble": vlevo průčelí kostela sv. Anny, uprostřed v pozadí kostel sv. Bernardina (klášterní kostel kongregace sv. Bern.), vpravo část zvonice kostela sv. Anny. Kostel sv. Anny platí za nejdůležitější gotickou sakrální památku Litvy. Byl vystavěn z červených cihel v letech 1495-1500 a jeho hlaní průčelí (obr.) je hlavním gotickým příkladem pobaltské architektury a opravdu působí svým dojmem originálně, jedinečně. Množství tvarů pálených cihel (uvádí se min. 30 různých forem) též diváka udiví. Zvonice (zcela vpravo) byla dostavěna až na začátku 19. stol. v novogotickém slohu. Kostel sv. Bernardina (uprostřed vzadu) byl stavěn později na místě původního dřevěného kostela z 15. stol. Kostel byl stavěn mezi lety 1501-1507 a působí, ačkoli byl stavěn též v gotiském slohu a dokonce stejným architektem (Michael Erkinger), mnohem strožejším dojmem. Tak byl i koncipován, neboť původně patřil do městského opevněí a celá jeho zadní vnější část tvořila součást hradeb. Ke kostelu přiléhá (vlevo zastíněno kostelem sv. Anny) klášter kongregace sv. Bernardina. Mniši sem přišli z Polska kolem roku 1460 a založili zde klášter, který byl do dnešní podoby přestavěn o sto let později. Dnes je celý komplex domovem Umělecké akademie.

Vilnius


Jeden z vilniuských kostelů, vystavěný v barokním slohu. Ve městě, stejně jako v celé Litvě, se pilně staví i rekonstruuje. Dokladem toho je též krásně opravený barokní kostel na obrázku. Uvnitř však je vše ještě značně poničené, na restaurování se očividně stále ještě čeká a pravděpodobně se též na tento počin vybírají peníze.






Vilnius

Zpět v katedrále. Na obr. sarkofág sv. Kazimíra, hlavního křesťanského patrona Litvy. Celá krásná barokní kaple, kde je Kazimírův sarkofág umístěn, byla vystavěna v letech 1624-1636. Je mistrovským dílem litevského raného baroka. Svatý Kazimír byl vnukem Jogaila, žil v letech 1458-1484. Proslavil se svou hlubokou zbožností, takže brzy po své smrti byl lidem uctíván jako svatý. V r. 1602 byl prohlášen za svatého a jeho křesťanský kult byl brzy hlavním litevským vlasteneckým projevem křesťanů na Litvě.



Litva


Březový háj na Litvě. V celém Pobaltí je krajina stále ještě poměrně zachovalá. Je to především díky malému průmyslu těchto zemí. Zároveň i hustota a počet obyvatel je poměrně nízký (Litva 3,7 mil. ob., Lotyšsko 2,7 mil. ob., Estonsko 1,6 mil. ob., hustota obyvatel se pohybuje od 35 do 57 lidí na km čtvereční). V celém Pobaltí nenarazíte na žádné hory, ani výraznější kopce. Většina území leží v nížinné rovině. Valná část přírodních oblastí je zalesněna, často jsou zde sladkovodní jezera.



Litva       Litva
Litevská lidová sakrální (náboženská) architektura je jedinečná. Je tvořena především řezbami trpícího Krista (ukřižování, "Muž bolesti"), případně Panny Marie, opět hlavně jako Matky bolestné. Na obr. jsou dvě řezbářské práce, které na Litvě potkáte velice často: zbičovaný, trrním korunovaný Kristus - "Muž bolesti", a bohatě zdobený kříž s různými vestavěnými postavami světců.

Litva      Aglona