
Ikškile - ruina prvního křesťanského kostela v Pobaltí. Dnes leží
uprostřed přehrady na řece Daugavě na malém ostrůvku. Zde r. 1186
nechal první misionářský biskup v Pobaltí Meinhard, který sem přišel
šířit křesťanství ze severu již křesťanského Německa. Zbudoval blízko
řeky, hlavní komunikační tepny Pobaltí, kamenný kostel a hrad. Dnes z
celé raně gotické stavby zbyly jen nepatrné zbytky. Nicméně pro dějiny
celého Pobaltí mají prvořadý význam: tvoří první kamenné stavby celého
území a jsou prvním svědkem začlenění Pobaltí do křesťanské Evropy.
Riga - hlavní město Lotyšska - na obr. katedrála Panny
Marie. Dóm (katedrála - biskupský centrální kostel) leží v centru Rigy
a je největším kostelem v celém Pobaltí. S jeho stavbou bylo započato
již r. 1211 za prvního významného biskupa v celém Pobaltí - Alberta.
Kostel byl v průběhu věků mnohokrát přestavován a upravován, nicméně
jeho části (presbytář a příčná loď, stejně jako kapitulní síň a křížová
chodba přilehlého kláštera) nesou ještě známky původní románské
architektury. Věž, která svými 90 metry vysoko ční nad ostatními
stavbami staré Rigy, již nese rysy pozdější (její střecha a špice
pocházejí z doby barokní - 2. pol. 18. stol.). Ještě na tomto místě
několik informací k biskupovi Albertovi, který má veliký význam pro
historické evropské formování Pobaltí. Biskup Meinhard, o němž byla řeč
výše, byl prvním křesťanským misionářem Pobaltí. Nicméně ani jemu, ani
jeho následovníku, biskupovi Bertholdovi, se nepodařilo vážněji
ovlivnit náboženské vyznání ani kulturu místních stále ještě pohanských
kmenů. Samotný Berthold padne v boji se vzbouřenými Balty. V té době
(r.1200) se podaří nově jmenovanému biskupovi Albertovi získat od
papeže oficiální povolení křížové výpravy do baltských zemí, která měla
údajně chránit malé skupiny křesťanů před násilným tlakem vzdorného
pohanského silnějšího okolí. R. 1201 se objevuje s 23 loďmi plně
obsazenými po zuby ozbrojenými křižáky v ústí řeky Daugavy (hlavní
komunikační vstup do Pobaltí). Obsadí obchodní osadu Rigu, kterou
mohutně opevní a ustanoví ji za centrum území i za centrum křesťanské
misie (tím pádem je považován za zakladatele
hlavního města Lotyšska). O rok později je
založen řád "Mečových rytířů" (též "Livoňský řád"), kterému je předána
od biskupa Alberta "péče" o šíření křesťanství do celé země. Mečovým
rytířům se podaří v krátké době podrobit si Livoňce i Lotyše a
zakládají pod dohledem biskupa Alberta tzv. "Livoňský duchovní stát".
Jeho centrem zůstává Riga. Zanedlouho však nastává napětí mezi biskupem
a jemu "podřízeným" řádem Mečových rytířů. Napětí pramení z mocenských
ambicí, které si nyní začínají klást i samotní, dosud biskupovi
podléhající, rytíři. Celý spor, jenž je provázen častými vojenskými
potyčkami, je urovnán papežem, který r. 1210 věnuje jednu třetinu
Livoňska jako léno livoňskému řádu Mečových rytířů. Poněkud násilná
christianizace pokračuje dále na severovýchod - mezi Estonce. Zde prosí
biskup o pomoc Dány, kteří mají svou vojenskou i kulturní silou pomoci
pokřesťanštit pohanské Estonce. Ti při této pomoci staví Dánové na
strategicky důležitém místě pevnost Reval (dnešní Tallin) a tak se
stávají zakladateli hlavního města Estonska. Křesťanské Livoňsko
(dnešní Lotyšsko a Estonsko - včetně ostrovů) je politicky rozděleno
pod vládu biskupa Alberta (Riga), Mečové rytíře (Cesis) a Dány. Litva
však díky své vojenské síle, kterou se nepodařilo zlomit ani Mečovým
rytířům, ani Německým křižákům, zůstává po celé tyto dobyvačné dějiny
samostatnou a nezávislou.
Dům Černohlavců, před ním socha Rolanda, oblíbeného
hrdiny z 8. stol. Dům Černohlavců byl stavěn jako společenské a
kulturní centrum, ve kterém se scházeli svobodní obchodníci, kteří měli
pro svůj spolek jako symbolického patrona křesťanského světce a
mučedníka z prvních století křesťanského letopočtu, který byl afrického
původu, tudíž znázorňován jako černoch. Dům je tvořen ze dvou
důležitých částí - jeho levá část začala být stavěna již ve 14. stol.,
dokončena do dnešní podoby byla až ve stol. 16. Část pravá je stavěna v
historizujícím slohu až na konci století 19. Dům sloužil pro setkávání
nejdříve svobodných kupců místních i přespolních, postupně se však
stával jakousi prestižní hospodou, kde se slavily rozverné svátky za
hojného pití a jídla. Proslavené byly tzv. masopustní soboty (sob. před
Popeleční středou), které vždy oplývaly množstvím dobrého alkoholického
pití i bohatého masitého jídla. Dům byl za 2. světové války značně
poničen, po válce za sovětské okupace byly trosky srovnány se zemí.
Zcela nově rekonstruovaný dům vyvstal doslova na "zelené louce" během 6
let mezi roky 1995-2001. Jeho slavnostní otevření proběhlo k 800.
výročí založení města. Dnes se poznenáhlu opět stává společenským a
zábavným centrem Rigy (jeho luxusní restaurace a kulturní sály -
koncerty, představení, výstavy).

Kostel sv. Petra se svou třístupňovou věží, která tvoří významnou
siluetu města. Stavba pochází ze 13. a 14. stol., kdy získala svou
nynější podobu. Vysoká tříposchoďová věž byla dostavována až v době
barokní. Dnešní věž byla podle starších plánů dostavěna až po 2.
světové válce, kdy byla celá Riga značně poničena. Měří 124 metrů, její
nejstarší předchůdce z r. 1491 měřila celých 137 m a platila za
nejvyšší kostelní věž v celé tehdejší Evropě.

Jezerní opevněná prehistorická osada na jezeře Araiši v přírodním
Národním parku Gauja. Osada, tvořená dřevěnými sruby, byla věrně
rekonstruována podle své podoby z 6.-8. stol. NIcméně její kořeny
vzniku sahají až do doby železné. Rekonstrukce byla možná díky
zachovalým zbytkům, uchovaných v bahnu jezera.

Césis (vyslovováno "čésis) - hlavní hrad řádu Livoňských rytířů
(Mečových bratří). Hrad byl od začátku 13. do poloviny 16. stol. sídlem
velmistra Livoňských rytířů. Během těchto 300 let byl neustále
rozšiřován, takže dnes jeho ruiny zabírají úctyhodnou rozlohu. V 2.
pol. 16. stol. byl dobyt a poničen Švédy, ještě citelnější ránu zažil
od Rusů na začátku 18. stol. Dnes se, jak prostředky dovolují, pomalu
restauruje.