Tady
jsme všichni společně na trajektu, který
nás přes
noc veze z Janova na Sardinii. Jako méně
solventní, ale
zároveň toužící po kontaktu s
širým
mořem, nespíme jako většina pasažérů v
kabinách, ale na plastových
polohovacích
lehátkách, které si
dáváme na
záď lodě, odkud je krásný rozhled na
moře.
Začátek plavby - to chce oslavit!

Ještě večerní pohled na janovský
přístav -
a pomalu vyrážíme.
A jsme v Porto Torres.
První zážitky na Sardinii nejsou zrovna
povzbuzující - při výjezdu z
trajektu
jsme důkladně kontrolováni protidrogovou policií.
Musíme
všechno vybalit a do auta je vpuštěn
cvičený
pes. Samozřejmě se nic nenajde - ale policejní
výběr
zrovna nás z celého množství
jiných aut
nás trochu zaráží. Jedeme do centra a
na malou
snídani se usadíme u krásné
románské baziliky (obr.).
Následně
projíždíme značně průmyslovým
přístavem do
centra města, kde parkujeme v blízkosti
nádherné
románské baziliky, o níž ale v
průvodci
téměř nic nenajdeme. Je po ránu
zavřená a tak se
spokojíme s vnější
prohlídkou a pak si
dáme snídani se silnou kávou
(vlastní
zásoby).

Malebné
městečko Castelsardo, tedy "sardinský
hrad".
Leží na severním pobřeží Sardinie na
skalním ostrohu. Je sice nastaveno na turistický
ruch,
nicméně svou podmanivou ostrovní
atmosféru
malých sardinských městeček si stále
zachovává.
Pohled
na moře z
verandy jedné malé kavárny na
hlavním náměstí. V bludišti
úzkých uliček se dá potulovat v
příjemném stínu a zároveň
si
"popovídat" s místními
staršími
ženami, 
které často
sedí ve vchodech do domů a pletou z mořského
rákosí hezké
košíky a
pestrobarevné mísy. Ty je možno zakoupit ne sice
za
lidové ceny, ale předražené též
myslím
nejsou.

Na
vrcholu skály a
zároveň na nejvyšším bodě
celého
městečka se tyčí malý hrad, z jehož
nádvoří
je opět krásný výhled na moře s
městskou
zátokou.

O
kus dál, stále ještě na
severním
pobřeží ostrova, jsme zajeli se vykoupat na
příhodně
pojmenovanou pláž Costa Paradiso, tedy "Rajské
pobřeží".
Costa
Paradiso je jeden z nádherných úseků
Costy
Smeraldy ("Smaragdového pobřeží") na
severovýchodě
ostrova. Celé Smaragdové pobřeží je
přírodně velice rozmanité a
nabízí nespočet
možností krásného
koupání.

Voda je tu nádherně čistá a hraje barvami od
sklovitě
světle zelené po zářivě tmavě modrou. Koupat se
zde je
opravdu oblažujícím zážitkem.

Costa Paradiso je lemována rozeklanými skalisky,
mezi
kterými jsou čas od času přírodně
umístěny
klidné zátoky i písečné
pláže.

Ta nejnavštěvovanější
písečná
pláž je na tomto obrázku. Je druhá
polovina
září, tedy po letní sezóně,
takže i tato
atraktivní oáza koupání je
poloprázdná.

Ve večerním slunci se krásně
vyjímají
skaliska, vyčnívající jako siluety
dinosaurů z
mořské mělčiny.
A
tady ještě celkový pohled ze
zpáteční cesty
podél pobřeží. V pozadí je vidět
opačný
směr pobřežní cesty, na které je možno
najít
nespočet osamělých malebných zátok k
nerušenému koupání.

Zde zrovna jedna z nich ve večerním slunci.
Přístup je
sice kamenitý, ale klidné moře zaručuje
bezpečnost vstupu
do moře i výstupu z něj.
Skály
pobřeží mají obyčejně žlutooranžovou barvu a
zvláště ve večerním slunci
(obrázek) se
zabarvují do sytě oranžové, na
některých
místech až do okrově červené.

Ještě
jeden pohled na přírodní krásu
skalnatého a
přitom přívětivého pobřeží, s
kterým se s
Costa Paradiso loučíme. Vyrážíme
dál
podél severního pobřeží ostrova.

Santa
Teresa di Galluro. Malebné malé
přímořské
městečko, které leží na jednom z
nejsevernějších misů severní Sardinie.
Na
snímku opunciový "živý plot" u
silničky
vedoucí k moři.

Stará
obranná bašta na skalním ostrohu
nejsevernějšího pozemního
výběžku Gallury.
Moře je zde otevřeno směrem na sever, kde je možno vidět siluetu
nedaleké Korziky.

Opět rozmanité skalnaté pobřeží se
smaragdově
zelenomodrou vodou v odstínech podle hloubky moře. Jen s
tím rozdílem, že zde silněji fouká z
otevřeného moře.

Zde, i na předcházejícím
obrázku, je dobře
vidět na horizontu moře pobřeží
nedaléké Korziky,
z jejíž strany fouká silný
vítr. Tak
silný, že se nám do vody
příliš nechtělo.

Ve východní zátoce Gallury je
přístav, z
kterého vyplouvají lodě na Korziku (a opačně).

Moderní socha Panny Marie ze světlého
vápence
vévodí kromě bašty v pozadí
skalnímu
výběžku misu.
Z
plošiny u sochy je krásně vidět jižní
pobřeží blízké Korziky, kde se
kupí mračna,
z nichž máme trochu strach. Nicméně
neopodstatnělý. Po celých 14 dní
našeho
cestování jsme nezmokli a užívali jsme
si
převážně příjemného
slunečního počasí.
Ještě
poslední záběr skalnatého
pobřeží Gallury
se smaragdovým mělkým mořem a s městečkem se
loučíme. Jen si ještě projdeme několik z
četných
místních krámků se suvenýry
(různé
výrobky ze sardinského korku a jiné
"zbytenosti").
Capo
Testa. "Mis Hlava" - nejsevernější
ostrovní
skalní výběžek do moře. Má
nádherné
skály, které jsou větrem a vodou zaobleny a
zároveň tvoří ty
nejroztodivnější tvary,
které zde příroda přímo umělecky
vytvořila.

Cesta k malé pláži u moře, lemovaná
rozmanitě
tvarovanými skálami. Capo Testa je mysticky
podmanivé místo. Ve večerním
přísvitu
se jeho tajemná atmosféra ještě
stupňuje.

Maják Capo Testa na
nejvyšší skále
blízko k moři.
A
tady jsme již sestoupili k příjemné, mezi
skálami
skryté, pláže u moře. K večeru zde už bylo jen
pár lidí, kteří se postupně zcela
rozešli a
tak jsme tu zůstali s příjemným
koupáním
celý podvečer až do soumraku sami.

Rozmanité tvary zaoblených granitových
skal jsou
dobře viditelné na tomto snímku,
pořízeném
z naší malé pláže.

Pohled z pláže na širé moře proti
večernímu
slunci. Plavání je zde romantické -
všude z
vody vyčnívají zajímavé
skály a
balvany.
Porto
Cervo - "Jelení přístav". Městečko s
velikým
turistickým přístavem plným jachet, je
výletním centrem Smaragdového
pobřeží.
Koupání zde díky
přístavnímu
využití zálivu není
příliš dobře
možné, ale procházka po městečku stojí
za to.
Kostelík
v Porto Cervo je poměrně nový (postaven jen před několika
desetiletími). Úmyslně byl vybrán
tento
zvláštní styl, který
má navodit
atmosféru venkovského sardinského
prostředí. Kostel je zasvěcen Panně Marii a nese
jméno
Stella Maris, tedy "Hvězda mořská".

Příjemná pláž s hrubým
pískem o kus
dál. Tady jsme si vynahradili koupání,
které v Porto Cervo nebylo možné.

Severovýchodní pobřeží Sardinie se
skalnatým zálivem, který
zároveň sloužil
jako kotviště pro luxusní jachty.
Zdálo se, že se
schyluje k bouři, ale po nedlouhém dešti se
počasí
opět vyjasnilo.